Internet v Thajsku: eSIM, SIM karta, aplikace a praktické minimum (2026)

V Thajsku žiju pět let, převážně v Bangkoku, s delšími zastávkami na Phuketu, v Chiang Mai a Pattayi. Za tu dobu jsem vyzkoušel snad každý způsob, jak tu být online: roaming hned první den (chyba), desítky místních SIM karet a nakonec eSIM. V tomhle průvodci je všechno, co bych sám rád věděl před prvním letem do Bangkoku: srovnání eSIM, místní SIM karty a roamingu, skutečné ceny a pokrytí mimo města, aplikace a QR platby, na kterých tahle země běží, a praktické minimum na delší pobyt — zásuvky, thajský bankovní účet, víza, očkování, kalendář počasí a na závěr pár slov o kultuře a bezpečnosti, která vám ušetří víc nervů než ledasjaký datový balíček.

Internet v Thajsku: nejkratší možná odpověď

Nejpohodlnější volbou je eSIM s datovým balíčkem koupená před odletem: nainstalujete ji ještě doma a internet máte od okamžiku přistání, bez vytahování vlastní SIM karty a bez hledání přepážky na letišti. Levná je i místní SIM karta (200–700 bahtů za turistický balíček na 30 dní), vyžaduje ale pas a návštěvu obchodu. Roamingu svého operátora se vyhněte: v Thajsku se roamingová data účtují podle drahých mezinárodních sazeb bez ohledu na to, odkud přijíždíte.

Kolik doopravdy stojí roaming v Thajsku?

Začnu vlastním účtem, ať je jasné, o jakých penězích se bavíme: když jsem tu přistál poprvé, používal jsem pár dní roaming svého operátora z domova. Stálo mě to v přepočtu asi 100 dolarů a byl to poslední účet, který jsem mu zaplatil. Po téhle zkušenosti jsem se domácího čísla vzdal úplně.

Samotný roaming funguje od první minuty. Telefon se do thajské sítě přihlásí automaticky hned po přistání. Problém tedy není v technice, ale v ceníku: pro operátory z téměř celého světa je Thajsko nejdražší roamingová zóna a levné vnitrostátní či regionální balíčky (jako evropské „roamuj jako doma“) tady neplatí. Sazby za megabajt bývají takové, že jeden večer s mapami a sociálními sítěmi vyjde dráž než celý místní balíček na měsíc. Pokud si před odletem nic nekoupíte, vypněte datový roaming hned po startu letadla. Podobné je to ostatně i v řadě dalších zemí — jak si poradit v Turecku, čtěte v našem samostatném průvodci internetem v Turecku.

eSIM, SIM karta, nebo roaming? Kompletní srovnání

Vezměme to popořádku. Za roky života tady jsem používal místní SIM karty dvou největších thajských operátorů, AIS a True, a právě po jejich sítích tu běží skoro veškerý internet. Na stejných sítích fungují i balíčky BlueSky eSIM pro Thajsko, a to s jednou výhodou, kterou vám samotná fyzická SIM dát nemůže. eSIM se automaticky připojí k jedné z těch dvou sítí, AIS 5G, nebo True 5G, vždy k té, která má tam, kde zrovna jste, lepší signál. Operátora nevybíráte ručně a nemusíte se pro žádného předem rozhodovat. Telefon se sám přepne na silnější síť. Jaký je praktický rozdíl oproti koupi karty na místě? Fyzická SIM znamená, že po dlouhém letu hledáte prodejnu operátora nebo stánek na letišti, stojíte ve frontě, vytahujete z telefonu svou kartu a strkáte do něj nový kus plastu, a předtím projdete povinnou registrací totožnosti: prodavač vám naskenuje pas a na místě vás vyfotí. S eSIM se vás celé tohle kolečko prostě netýká. Balíček koupíte online před odletem a žádná registrace na letišti není. A navíc: balíček pro Thajsko koupíte a nainstalujete do telefonu klidně 365 dní před cestou. eSIM se aktivuje až ve chvíli, kdy se po přistání připojí k místní síti — a teprve od té chvíle běží dny platnosti a data. A když už jsme u dat, doporučuju neomezené balíčky: zmizí s nimi poslední věc, o kterou by se člověk u cestovního internetu musel starat, počítadlo spotřeby. Když jsem tu přistával poprvé, tahle možnost ještě neexistovala a upřímně mi chyběla.

Totéž v kostce:

eSIM je digitální SIM karta: koupíte online balíček, naskenujete QR kód a profil se sám nainstaluje do telefonu. Hlavní výhody: všechno si vyřídíte před cestou, internet funguje od přistání a vaše dosavadní karta zůstává v telefonu, takže dál přijímáte SMS (třeba kódy z banky). Podporuje ji skoro každý iPhone od modelu XS a většina novějších Androidů. Můžete si projít seznam kompatibilních telefonů.

Místní SIM karta je klasická cesta. Koupíte ji na každém letišti s mezinárodními přílety a v mnoha 7-Eleven. Potřebujete pas, protože registrace totožnosti při nákupu je povinná, a platí limit několika karet na osobu u jednoho operátora. Nezapomeňte, že telefon musí být odblokovaný (bez SIM locku).

Roaming zůstává pro případ nouze: přijetí důležité SMS, krátký hovor. Na každodenní internet je to nejdražší možná cesta.

Jaká SIM karta v Thajsku? AIS, nebo True

Trh dnes v praxi patří dvěma operátorům: AIS a True, který v roce 2023 pohltil třetího hráče, síť dtac. Oba mají anglicky mluvící podporu, aplikace v angličtině a stánky na letištích i v obchodních centrech. Pokrytím jsou ve městech a letoviscích srovnatelní. Na venkově (hlavně na severovýchodě země) má lepší pověst AIS. Na infrastruktuře obou běží i BlueSky eSIM pro Thajsko.

Kolik stojí SIM karta a internet v Thajsku?

Turistické SIM balíčky stojí obvykle 200–700 bahtů na 30 dní (zhruba 6–20 dolarů) podle objemu dat. Dobíjení koupíte v 7-Eleven nebo v aplikaci operátora. Pozor na bankomaty: u zahraničních karet si účtují pevný poplatek za každý výběr a ten v posledních letech vzrostl. V roce 2026 je to obvykle 250 bahtů u karet Visa a až 350 bahtů u části karet Mastercard. Nejlevněji (150 bahtů) vyberete z bankomatů sítě AEON, které najdete hlavně v obchodech Big C, Lotus's a Makro. U menších částek proto plaťte kartou nebo měňte hotovost ve směnárně.

Jak si nastavit internet v Thajsku krok za krokem

S eSIM kupte balíček a profil nainstalujte ještě doma naskenováním QR kódu z e-mailu. A co když balíček kupujete na stejném telefonu, na který ho chcete nainstalovat, a nemáte druhou obrazovku, ze které by šel kód naskenovat? Nic se neděje, protože v e-mailu je vedle QR kódu tentýž kód vypsaný i textem. Zkopírujete ho a při přidávání nové eSIM ho ručně vložíte do nastavení telefonu. Po přistání ji zapněte jako zdroj mobilních dat a zkontrolujte, že je datový roaming zapnutý pro eSIM (je to místní profil, takže roamingové sazby neplatíte). Návod krok za krokem pro iPhone i Android najdete v našem průvodci instalací eSIM. S fyzickou kartou ji vložte a nastavte jako výchozí pro data. APN se nastaví samo.

Jaké je v Thajsku pokrytí a rychlost internetu?

Jak dobrý je tu signál, jsem zjistil při plavbě dlouhoocasou lodí kanály Thonburi v Bangkoku. Mezi dřevěnými domy na kůlech fungovaly celou trasu nejen mapy, ale i streamování videa a videohovory s rodinou. Když internet zvládne vodu a bludiště klongů, v hotelu na Phuketu ani v kavárně v Chiang Mai se nemáte čeho bát.

Za několik let bydlení za Bangkokem jsem si vůbec nezřídil pevné připojení, a to je asi nejlepší recenze zdejších mobilních sítí: pracoval jsem na dálku v IT výhradně přes neomezený datový balíček z telefonu. Videokonference, YouTube, večer Netflix, všechno najednou. Rychlosti mi šplhaly až k 200 Mb/s a výpadky byly vzácné, ne častější než na leckteré optice v Evropě. Na venkově je to různé — venkov jako venkov není. Podél hlavních tahů, ve městech a letoviscích jede 4G/5G spolehlivě, zatímco v hloubi země, na horách nebo na malých ostrovech počítejte se slabším LTE. Platí jednoduché pravidlo — kde jsou lidé, tam je rychlý internet.

A co Wi-Fi? Je skoro všude — bezplatnou síť má každý hotel i hostel, všechna větší letiště, velká část kaváren a dokonce i dost barů. Potíž je v tom, že se celé vaše cestování odehrává v mezerách mezi jednou Wi-Fi a druhou: mapy po cestě, překladač na trhu, Grab před chrámem. Hotelovou Wi-Fi proto berte jako doplněk na datově náročné věci (zálohy fotek, filmy na večer) a všední den postavte na datovém balíčku. Na veřejných sítích se nepřihlašujte do banky. Když to jinak nejde, udělejte to přes mobilní data nebo VPN.

Je to lepší, než mnozí čekají. Mobilní signál od 3G po 5G pokrývá zhruba 95 % území a thajský pevný internet byl v polovině roku 2024 rychlostí sedmý na světě. V Bangkoku, Chiang Mai, na Phuketu a Samui je mobilní internet rychlý a stabilní. Slabší to bývá v národních parcích, na malých ostrovech a na dalekém severu — tam signál dokáže zmizet úplně a Wi-Fi v bungalovu „funguje v lobby“. V období dešťů dokážou prudké lijáky spojení na chvíli přiškrtit.

Kdy do Thajska? Období sucha a období dešťů

Jak vypadá období dešťů v praxi? Vyzkoušel jsem si to na vlastní kůži: v říjnu, na samém konci monzunu, jsem projížděl Phuket na skútru. Déšť přicházel v krátkých prudkých nárazech, mezi kterými svítilo slunce. Pláštěnky za pár desítek bahtů ze 7-Eleven to vyřešily, vyhlídky byly skoro prázdné a hotely stály zlomek sezonních cen. Za nejlepší výhled té cesty ostatně vděčím počasí: Velký Buddha na kopcích Nakkerd, 45 metrů bílého mramoru, se celý topil v mlze a vynořoval se z ní po kusech. Většina turistů ho zná jen v plném slunci.

Malé přiznání na tomhle místě: když jsem cestoval a fotil tyhle snímky, o psaní blogu jsem ještě neuvažoval. Žádný nevznikal s myšlenkou na publikaci, proto je na spoustě z nich vidět prostě mě nebo moji přítelkyni, tak jak se fotí obyčejné soukromé vzpomínky. Přišlo mi to poctivější než po letech aranžovat dokonalé záběry.

Pokud přemýšlíte, kdy do Thajska vyrazit, začněte kalendářem počasí. Thajské klima je tropické a rok se dělí na tři období: suché a „chladné“ (listopad–únor), horké (březen–květen, s vrcholem v dubnu a vedry až 40 °C) a deštivé (zhruba květen–říjen, s vrcholem od července do října). Turistická sezona je období sucha: příjemné teploty, málo deště, ale taky nejvyšší ceny a davy, hlavně kolem Vánoc. Duben je nejteplejší měsíc roku s teplotami pravidelně nad 35 °C. Na ostrovech situaci zachraňuje mořský vánek. Na duben připadá i Songkran, thajský Nový rok a největší vodní bitva světa. Ubytování si proto rezervujte s velkým předstihem.

Kdy je v Thajsku období dešťů a kdy období sucha?

Na většině území, tedy v Bangkoku, na severu a na Andamanském pobřeží (Phuket, Krabi), trvá období dešťů zhruba od května do října. Existuje ale důležitá výjimka: střední pobřeží Thajského zálivu s ostrovy Ko Samui, Ko Pha-Ngan a Ko Tao má kalendář obrácený. Zatímco zbytek země mokne, tam vrcholí období sucha a deště přicházejí později, zhruba od října do prosince. Při plánování „útěku před deštěm“ se tak dá snadno dostat z bláta do louže — nebo naopak, uprostřed „období dešťů“ prožít slunečnou dovolenou na Samui. Ostatně celé dny tu prší málokdy. Typické jsou krátké vydatné přeháňky odpoledne. Odměnou je míň turistů a znatelně levnější hotely.

Počasí v Thajsku měsíc po měsíci

Orientačně pro Bangkok a okolí: prosinec–únor kolem 28–29 °C a sotva 1–2 deštivé dny v měsíci, březen–duben 30–32 °C (na severu je březen sezona vypalování polí a vzduch v Chiang Mai se zhoršuje), květen–červen začátek dešťů, kolem 16 deštivých dnů, červenec–říjen vrchol monzunu, 17–21 deštivých dnů v měsíci při zhruba 29 °C, a listopad, kdy deště rychle ustupují (asi 6 dnů). Poslední překvapení: v horách severního Thajska umí být v období sucha v noci zima a bunda přijde vhod.

Na co internet v Thajsku doopravdy potřebujete: aplikace a QR platby

Pět situací, kde internet opravdu poznáte:

Doprava. Základ je aplikace Grab, asijská obdoba Uberu. Cenu jízdy vidíte ještě před objednáním, je pevná bez ohledu na zácpy, platíte kartou v aplikaci a řidič vidí cíl na mapě, takže odpadá jazyková bariéra. Funguje tu i Bolt, obvykle o něco levnější než Grab, jezdí v něm ale míň řidičů a mimo centrum se ne vždy někdo najde poblíž. Levné jsou i klasické taxíky s taxametrem, jen si musíte hlídat, jestli ho řidič opravdu zapnul. Na krátké vzdálenosti kralují mototaxíky. Poznáte je podle oranžových vest řidičů, jen s helmou moc nepočítejte. Tuk-tuky jsou dnes spíš turistická atrakce než praktická doprava — svezte se jednou pro ten zážitek, vždycky s cenou dohodnutou předem.

Jídlo. Rozvoz jídla tu jede v obrovském měřítku: GrabFood, Foodpanda (nejpřívětivější pro ty, kdo neumí thajsky) a LINE MAN od stejnojmenné aplikace LINE, což je nejpopulárnější komunikační aplikace v Thajsku. A to je důležitý detail, Thajci nepoužívají WhatsApp. Jejich každodenní chatovací aplikací je LINE. Pokud tu plánujete jakékoli kontakty, od pronájmu bytu po potápěčskou školu, jsou tahle aplikace a fungující internet základ. U nás LINE obstarával komunikaci s recepcí domu: oznámení o cvičné požární evakuaci, o výměně vody v bazénu, o postřiku proti hmyzu a o nálezech odevzdaných na recepci. Fungoval jako taková interaktivní nástěnka celého domu. Jedno varování z praxe: LINE se chová i trochu jako sociální síť, a když si přidáte příliš mnoho kontaktů a oficiálních účtů, zavalí vás denní spam, pod kterým se ztratí zprávy od přátel, a přitom právě o ty vám jde. Kontakty přidávejte s rozmyslem.

Platby. Thajsko přeskočilo z hotovosti rovnou na QR kódy: místní dnes platí skenem napojeným na thajský bankovní účet skoro všude, od obchodního centra po vozík s ovocem. Turista bez thajského účtu zůstává z velké části mimo tenhle systém. Pravidlo je proto prosté — kartou plaťte v obchodních centrech a řetězcích, na trhy a na street food noste hotovost v malých bankovkách, protože prodavači karty neberou.

Bankovní účet, když zůstáváte déle. Za výběr z bankomatu zahraniční kartou zaplatíte obvykle poplatek 250–350 bahtů (v posledních letech zdražely), při delším pobytu se tedy místní účet zaplatí raz dva a mimochodem zpřístupní i QR platby. Není to ale formalita. Já si účet zakládal v hlavní pobočce jedné z největších bank v Bangkoku. Kromě základního účtu v bahtech jsem si chtěl otevřít i druhý, cizoměnový, v dolarech nebo eurech, abych měl kde pohodlně držet úspory a přijímat převody ze zahraničí. Banka odmítla a skončilo to účtem vedeným výhradně v bahtech. Navíc chtěla dokument z konzulátu mé země potvrzující pravost pasu, podepsaný konzulem v mé přítomnosti. Stálo mě to 1 000 bahtů a dva týdny čekání na termín, který se musel rezervovat přes web konzulátu. Hodně zvláštní požadavek, ale tehdy prostě platil. Ve stejné době si můj známý otevřel účet jinde skoro z ulice, jen za vysoký poplatek. Tatáž věc může dopadnout úplně jinak podle pobočky a štěstí. Od roku 2025 je to ještě těžší: banky umí cizincům bez dlouhodobých víz rušit účty ze dne na den a nový si otevřete jen obtížně — zpravidla chtějí dlouhodobé vízum, nejméně na rok. Pravidla se mění rychle, aktuální požadavky si proto před návštěvou ověřte na webu banky. A je dobré vědět, že v Thajsku beztak často rozhodne konkrétní úředník na pobočce. V rozhovoru s ním se nejlépe opřete právě o informace, které jste předtím našli na oficiálním webu jeho banky.

Z letiště do města. Ze Suvarnabhumi do centra Bangkoku dojedete nejrychleji vlakem Airport Rail Link, asi 30 minut a 45 bahtů, tedy něco přes dolar. Taxík vyjde na zhruba 300 bahtů a záleží na zácpách: od 45 minut po hodinu a víc. Z Don Mueangu, druhého letiště metropole, jezdí autobusy a taxíky za podobné ceny. Na Phuketu je nejlevnější a podle mě nejlepší volbou autobus za zhruba 100 bahtů, který vás doveze jak do Phuket Townu, tak do Patongu. Autobusy ostatně objíždějí skoro celý ostrov. Háček je v tom, že hned u východu z terminálu se na turisty lepí neodbytní taxikářští naháněči, kteří těží z toho, že o autobusech skoro nikdo neví. Nevšímejte si jich. Vyjděte hlavními dveřmi, zahněte doleva a asi 150 metrů dál stojí autobusy. Taxík z tohohle letiště vyjde na 500–1 000 bahtů. V obou případech rozhoduje, jestli máte internet hned po přistání — trasu autobusu si ověříte sami nebo si objednáte jízdu v aplikaci, místo abyste se spolehli na prvního naháněče, který si vás všimne.

Praktické minimum: zásuvky, měna, bezpečnost

Dvě věci, které nově příchozí zaskočí: do Thajska se oficiálně nesmějí vozit e-cigarety (vapování je tu běžné, ale zákon říká své a na turisty se občas uplatňuje) a alkohol se prodává jen ve stanovených hodinách — v obchodech ho koupíte mezi 11:00 a půlnocí (do roku 2026 platila navíc odpolední pauza mezi 14:00 a 17:00). O náboženských svátcích a ve dnech voleb může být prodej pozastaven úplně a bary prostě zůstanou zavřené. Předvolba Thajska je +66. Celá země leží v jediném časovém pásmu GMT+7 a na letní čas se tu nepřechází. Aktuální rozdíl proti domovu zjistíte nejsnáz v aplikaci Světový čas v telefonu.

Očkování: co doporučují oficiální instituce

Nejdřív dobrá zpráva: při příletu z Evropy nebo Severní Ameriky Thajsko žádné povinné očkování nevyžaduje. Jediný formální požadavek se týká žluté zimnice, a to výhradně u cestujících z rizikových zemí (Afrika, Jižní Amerika) nebo s přestupem delším než 12 hodin v některé z nich. V takovém případě na hranici ukazujete mezinárodní očkovací certifikát, který podle WHO platí už doživotně.

Něco jiného jsou doporučení. Státní instituce cestovní medicíny, jako americké CDC a britský NaTHNaC, doporučují pro Thajsko především aktuální základní očkování (včetně spalniček a tetanu), k tomu žloutenku A a B a břišní tyfus. U delších pobytů, práce se zvířaty nebo cest venkovem může lékař navrhnout i vzteklinu (pokousání toulavými psy a opicemi se tu stává častěji, než by člověk čekal) a japonskou encefalitidu. Proti horečce dengue, nejběžnější tropické nemoci přenášené komáry, se turisté zpravidla neočkují. Nejlepší ochranou zůstávají repelent a dlouhý rukáv za soumraku, a to je dobré si pamatovat, protože pro běžného turistu je dengue mnohem reálnější riziko než malárie. Samotná malárie se vyskytuje jen v džunglích u hranic s Myanmarem a Kambodžou. V Bangkoku, na Phuketu, Samui nebo v Pattayi riziko prakticky nehrozí a profylaxe se nedělá. Konkrétní seznam si ujasněte s lékařem cestovní medicíny nejlépe několik měsíců před odletem, protože část vakcín se podává v několika dávkách s odstupem.

To nejdůležitější o bezpečnosti se netýká kriminality, ale kultury. Thajci jsou milí, zdvořilí a nekonfliktní. Spory se tu řeší v klidu, s úsměvem a věcně. Zvýšený hlas tady není argument, ale ostuda. Západní turisté zvyklí na agresivnější styl se občas chytí do pasti a myslí si, že když je Thajec klidný, dá se překřičet. Omyl: překročení určité hranice trpělivosti umí spustit pořádnou scénu, do které se během vteřin zapojí náhodní kolemjdoucí, aby se krajana zastali proti často urostlejšímu cizinci. V téhle situaci se nechcete ocitnout nikdy. Zvlášť nebezpečné je urazit nebo ponížit Thajce před jeho rodinou, ženou či dětmi. Veřejná ztráta tváře je v téhle kultuře velmi vážná věc a může mít nedozírné následky. Nepíšu to proto, abych strašil — Thajsko je velmi bezpečná země a vážné incidenty jsou vzácné. Stačí respektovat kulturu a zvyky hostitelů, usmívat se a případné konflikty řešit v klidu, a všechno bude v pořádku.

Než přistanete: čtyři věci o Thajsku

Čtyři věci, které se hodí vědět, než sem poprvé vkročíte. Thajsko je jediná země jihovýchodní Asie, která nikdy nebyla kolonií evropské mocnosti, a Thajci jsou na to upřímně hrdí. Ne náhodou se název země často překládá jako „země svobodných“. Zhruba 93 % obyvatel jsou buddhisté. Na sochy Buddhy se nesahá ani se na ně neleze kvůli fotce. Na pozdrav se nepodává ruka, dělá se wai, lehká úklona s dlaněmi sepjatými jako k modlitbě. A úplný ceremoniální název Bangkoku (začíná „Krung Thep Maha Nakhon…“) má 168 znaků a je podle Guinnessovy knihy rekordů nejdelším místním názvem na světě. Sami Thajci říkají prostě „Krung Thep“, Město andělů.

Jaké zásuvky jsou v Thajsku?

Dobrá zpráva: thajské zásuvky berou několik typů vidlic, obvykle najednou — americké ploché kolíky (typ A/B) i evropskou vidlici typu C, standard většiny kontinentální Evropy. Adaptér se hodí hlavně na britské vidlice (typ G) a spotřebiče s uzemněním. Napětí je 220 V / 50 Hz jako v Evropě. U severoamerických přístrojů stavěných jen na 110 V si napřed zkontrolujte zdroj.

Měna a platby: čím se v Thajsku platí?

Měnou je baht (THB). Kartou zaplatíte v hotelech, obchodních centrech a řetězcích, ale street food, trhy, taxíky a malé ostrovy jsou pořád světem hotovosti. Měňte ve směnárnách (v Bangkoku a Chiang Mai má dobré kurzy síť Super Rich, lepší než banky) a bankomaty berte jako plán B kvůli zmíněnému poplatku 250–350 bahtů. Pro představu o cenách, jídlo v místní hospůdce stojí 50–70 bahtů, vstup do národního parku 200–500 bahtů. A ještě právní zajímavost, kterou je dobré znát: bankovky nesou portrét krále a Thajsko má jedny z nejpřísnějších zákonů o urážce majestátu na světě. Nešlapejte na upadlou bankovku a nenoste peníze v zadní kapse kalhot.

Je cesta do Thajska bezpečná?

Thajsko je pro turisty jedna z nejbezpečnějších zemí Asie a hlavní rizika jsou prozaická. Voda z kohoutku se nepije (kupujte balenou nebo filtrovanou). Komáři přenášejí dengue, repelent je proto povinná položka v zavazadle, zvlášť v období dešťů. U ostrovů se občas objevují medúzy, před koupáním si proto ověřte místní výstrahy. Sjednejte si pojištění kryjící leteckou evakuaci, a pokud plánujete skútr nebo potápění, ověřte si, že je pojistka nevylučuje. Tísňová linka je 191, anglicky mluvící turistická policie 1155.

Skútr a řidičák: věc, kterou turisté ignorují nejčastěji. K legální jízdě na motorce nebo skútru v Thajsku, bez ohledu na objem motoru, potřebujete řidičský průkaz se skupinou na motocykly a k tomu mezinárodní řidičský průkaz se stejnou skupinou. Thajsko uznává dokument vydaný podle Ženevské úmluvy z roku 1949. V praxi vám půjčovna skútr klidně půjčí bez jakéhokoli oprávnění, za zhruba 300 bahtů na den, a když vás zastaví policie, skončí to pokutou. Skutečný problém začíná až u nehody. Chybějící oprávnění je pro pojišťovnu ideální záminka, proč odmítnout plnění — a rády ji používají.

Potřebuji do Thajska vízum?

Na běžnou dovolenou nejspíš ne. Občané více než 60 zemí včetně celé Evropské unie, Velké Británie a USA přijíždějí bez víza na pobyt do 30 dnů, který jde na místě na imigračním úřadě prodloužit o dalších 30. Formálně platí povinnost mít zpáteční letenku nebo letenku na další cestu do jiné země a personál aerolinek se na ni ptá už při odbavení.

Zajímavější to začne být, když chce někdo zůstat déle. Léta tu fungoval celý průmysl takzvaných border runs: ke konci bezvízového pobytu se jelo dodávkou k hranici s Laosem nebo Kambodžou, úředník imigrační služby vyrazil do pasu výstupní a nové vstupní razítko a ještě týž den jste se vraceli do Thajska s čerstvým třicetidenním právem pobytu. Thajská vláda nad tím přimhuřovala oko, až s tím koncem roku 2025 přestala. Hraniční přechody dostaly pokyn nevpouštět osoby zneužívající systém a byznys s border runs umřel ze dne na den. Dnes se za bezpečný limit považují zhruba 4 měsíce turistického pobytu ročně. Za tímhle limitem je každý další vstup loterie.

A tady je důležitá věc, kterou mě naučilo pět let v Asii: v Thajsku můžou psaná pravidla vážit míň než rozhodnutí konkrétního úředníka. Přesvědčil jsem se o tom osobně při návratu z cesty do Číny. Úředník na letišti v Bangkoku usoudil, že jsem v Thajsku moc dlouho. Nezajímalo ho, že jsem tam byl legálně, na ročním studentském vízu, protože jsem se učil thajsky. Prostě mi odepřel vstup. Mohl jsem si vybrat, kam odletím (bývá to horší — někdy člověka pošlou zpátky do země původu), takže jsem letěl na Bali, protože jsem ho ještě neviděl.

Legální možnosti na déle jsou tři. Studentské vízum ED (třeba škola thajštiny, kterou jsem sám využil; vyřídit jde na půl roku nebo na rok), vízum DTV (Destination Thailand Visa — na pět let, až 180 dní na jeden vstup, myšlené pro lidi pracující na dálku, pokrývá i kurzy muay thai nebo thajského vaření) a důchodové vízum Non-O po padesátce. K vízu ED ještě poznámka ze zkušenosti: při vyřizování vízových záležitostí nebo při návratech ze zahraničí si úředníci občas usmyslí otestovat vaši thajštinu a vznikají z toho naprosto absurdní situace. Pokud se hlásíte na půlroční kurz, hodí se umět se thajsky aspoň představit. K vízům chystám samostatný podrobný článek.

Bangkok po pěti letech: pár slov na závěr

Po pěti letech života v Bangkoku se tohohle města pořád nedokážu nabažit, a to říkám jako člověk, který sem přijel „na chvíli“. Je to město se skvělou infrastrukturou, po kterém vás BTS Skytrain přepraví rychleji, než dovolí leckteré evropské metro. A přes všechnu tu velikost vždycky zbude nějaký střešní bar, chrám, trh nebo hospůdka, které ještě neznáte. Za jednu dovolenou se tohle město obsáhnout nedá. Na závěr jedna rada z každodenního dojíždění: vyhněte se konci pracovní doby kolem 17:00 a na Silvestra do BTS nenastupujte vůbec, protože stanice se umí ucpat úplně a není nic příjemného trčet na nástupišti, zatímco celé město slaví a kouká na ohňostroj nad Chao Phrayou.

Jedno musím přiznat na rovinu. Cestou sem jsem si myslel, že tu rychle zdomácním — Thajci jsou přece zdvořilí a otevření. Dnes vím, že ke skutečnému pochopení thajské mentality mi pořád hodně chybí. Tahle kultura umí překvapovat denně a právě to je na ní nejlepší. Spolehlivý internet v telefonu vám v tom všem dává jednu jistotu — že z každé boční uličky, z každého trhu bez jediného turisty a od každého vozíku s jídlem za 60 bahtů trefíte zpátky do hotelu. Proto internet řeším jednou, před odletem, a víc na něj nemyslím. eSIM pro Thajsko má běžet na pozadí. Pozornost ať zůstane tam, kam patří, u samotné cesty.